LINKS
*13/02/2002 |
Mnoho pejsků nemá v životě to štěstí, aby našel hodné a milující páníčky navždy. Protože z vlastní zkušenosti vím, že pes je jediným tvorem, který mne má raději než sám sebe (na rozdíl od lidí), snažím se v rámci svých možností ulehčit život těm, kteří trpí.
Tak jsem se náhle, ze dne na den, po shlédnutí stránek Adopce chrtů, stala majitelkou bývalého coursingového greye z Irska, kde původní majitel nebyl ochoten ani investovat do ,,rány z milosti". Kdo se zajímá, ví , jak otřesně končí vyběhaní chrti nejen v Irsku, ale i ve Španělsku a to v polovině svého života, stráveného pro zábavu a vzrušení člověka. Díky soucitným lidem ve své domovině prošel útulkem a byl transportem s dalšími 39 chrty se stejným osudem dovezen do České Republiky, kde všichni do jednoho byli osvojeni. Mnoho lídí nás odsoudilo, že v našich útulcích je psů dost. Z mého pohledu by měla být záchrana psů bez hranic a kromě toho, většina kritiků žádného adoptovaného psa nemá.
Chrtík se původně jmenoval Rebel, ale já jsem v té hubené, podvyživené ,třesoucí se karikatuře závodního chrta nic z jeho jména nespatřovala. Velmi brzy jsem však zjistila, že ačkoliv mu bylo již 6 let, je velmi učenlivý a chytrý, ba vychytralý a proto má nyní jméno Shackal.Během půl roku se odnaučil doma značkovat, chodí bez vodítka a přiběhne na zapískání. Neloví, nehoní a mne si velmi hlídá, abych ho někde nezapomněla. Naučil se mazlení a již se nebojí ani ruky ani nohy a je absolutně nekonfliktní. Do dneška strašně rád krade z linky, byť by to byl suchý chleba. Ze všeho nejraději lehá s vytrčenými packami na zádech na pohovce.